Danielův svět

Před třemi roky mi zavolal kamarád, producent Zdeněk Holý, s námětem na dokument o pedofilii. Viděl tenkrát schematickou televizní reportáž věnovanou případu zneužití dítěte pedofilem a zaujala ho myšlenka najít, jak řekl, „hodného pedofila“ a natočit o něm film. Zprvu jsem jeho nápadem byla nadšená jen pramálo. Téma jsem vnímala přesně v duchu mediálních zkratek a stereotypů. Mezi pedofilií, dětskou pornografií a zneužíváním dětí mi v hlavě naskakovalo rovnítko. Nevzpomněla jsem si na teorie o orientaci Foglara, Carrolla ani Andersena či na cokoli jiného, co by tématu přidalo méně černobílý rozměr.

Netrvalo to dlouho a Zdeněk volal znovu. Získal v mezidobí kontakt na muže s internetovou přezdívkou Jiří Fx100d, který byl ochoten se s námi sejít. Schůzka proběhla v lehce bizarním prostředí socialistického okresního „kulturáku“. Zatímco ve vedlejší místnosti duněla odpolední diskotéka, proti nám seděl nenápadný muž s těkavýma očima a drobným psem v náručí. Mluvil o své první lásce, kterou si vyhlédl na hřišti pod oknem svého domu, o tom, jak se skamarádil s ní i jejími rodiči a stal se oblíbeným strýčkem na hlídání, o neúspěšných vztazích s dospělými ženami i o svých vyhlídkách do budoucna. Setkání s Jirkou a pročtení jeho internetových zpovědí mi tenkrát stačilo k tomu, abych si řekla, že film o „hodných pedofilech“ smysl natočit má. Ne proto, že by mě popadl nějaký mesiášský komplex a chtěla bych začít těmto lidem dělat „advokáta“. Spíš jsem cítila nutkání se vypořádat s vlastními stereotypy. Nějak to celé uchopit a pokusit se chápat.

Řada členů české pedofilní komunity, s kterými jsem se setkala v dalších měsících, byla ochotná se do filmu zapojit, pokud zachovám jejich anonymitu. To bylo pro případné natáčení dost limitující. Přemýšlela jsem o nejrůznějších způsobech maskování, rozhodně jsem však nechtěla protagonisty ukazovat jako tajemné fantomy. Pedofil je už tak pro společnost dost velkým přízrakem. Trvalo mi pak téměř další rok, než jsem našla Daniela – studenta literární akademie, který se rozhodl pro veřejný coming out, když vydal svou autobiografickou knížku. Daniel mi řekl, že doposud u nikoho, komu se ke své orientaci přiznal, vážněji nenarazil, a že proto nevidí důvod, proč by měl svou tvář skrývat.

Danielův svět

A tak jsme začali během ročního natáčení zaznamenávat Danielův svět – přes situace, které s jeho životem bezprostředně souvisely, skrze výpovědi, které sám nahrával, i během jeho setkávání se s přáteli z pedofilní komunity. Vznikl tak jemný, komorní portrét. I přes to se už nyní, před jeho prvním oficiálním uvedením, dostáváme do situací, kdy musíme snímek, jeho styl i jednotlivé scény obhajovat. Objevují se lidé, kterým, zdá se, vadí, že film ukazuje pedofily mimo zažitý stereotyp. Objevují se obavy, jak si dokument vyloží diváci. Daniel a jeho přátelé z komunity se tak budou muset evidentně poprat se strachy a předsudky okolí i ve své filmové podobě. Věřím, že díky jejich odvaze a otevřenosti, s jakou k celému natáčení přistoupili, se jim to nakonec podaří.

Film Danielův svět bude mít premiéru na podzim letošního roku.