Ivan Martin Jirous čte dopis od Dáši Vokaté
Hele, tohle je jinej dopis vod Dáši, než co jsem čet včera, tenhle je nejlepší... skoro.
To je 10.9.94, jo?
To mi napsala Dáša. Helenko, já nevím, jestli ho znáš, pojď si ho poslechnout.
Dopis Magorovi
Miláčku, v životě jsi mi nedal tak zahulit jako nyní. V naprosté bezradnosti z toho, jak se za Tebou dostanu, nikdo nejel, jsem zblbla dvě odrostlé kamarádky – první kultura –, lákajíc je do přírody, plus na houby atd., bylo jim jasné, že mě vezou na rande, nepříčetnou. Cestou jsem si vyslechla spoustu keců: řidička zanedbala kvůli mně tři děti, farářka zase svoji transplantovanou ledvinu.
Dorazíme na statek, já slibuju oheň, holky se těší na buřty a zde nikdo nikde a tma jako v pytli. Nenahmatala jsem sirky, abych rozžehla petrolejku (byl vypnutej proud), a tak kyselé ksichty obrátily auto zpět do Kostelního Vydří, že se vyptám v hospodě, jak vypadá situace. Hospodský se na nás vrhnul s veškerou svou pílí, dověděla jsem se, že tu nejsi, zato ale máme zapojenou elektřinu, jen najít ten šaltr.
Listy stromů už žloutnou, blíží se k podzimu
Karel Kryl chodí s loutnou, nemyslí na zimu
\:A zimy se nedožije, stejně jak Boží Syn
s Opaskem víno pije, s opatem břevnovským:\
Opat nic nevyčítá, opat jen miluje
rozpoznal syna svého, jenž se mu zpytuje
Otec má Syna v lásce, stejně tak jeho syn
jen duši máme v sázce a nůši plnou vin
V okénku nad muzeem zamával jeden z nás
z nás světelných andělů, zrodil se Anastáz
Ve vídeňském muzeu, pod křídly andělů
narodil se Anastáz, neb anděl je i v nás
A z lidí, kdo ho vidí, uvěří i v zázraky
Anastáz věří taky, jde pevně za svým snem
Bože, stojím tu taky, ve zbroji odzbrojen
\:V cele sám, hledím mříží, brána, trn do oblak
klaním se Tvému kříži a věřím na zázrak:\
Opate Anastázi, tys spolu s námi žil
rozséval jsi lásku, s námi jsi víno pil
Při ranních chvalozpěvech už každý skomíral
korouhev Boží držels, dál Kryl k tomu hrál
\\:ABY DUŠE BYLA ČISTÁ PRO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA :\\
Úvodní část dialogové listiny filmu režisérky Heleny Papírníkové-Horáčkové Ivan Martin Jirous čte dopis od Dášy Vokaté při mši u Tyrolského domu v oboře knížete Schwarzenberka.
