DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Touha po světle

Báseň

Touha po světle

19. 9. 2013
Napsal ve svých poznámkách ve festivalovém deníku na letošním MFDF Jihlava režisér Mike Hoolboom

Astronomové sestrojili obří teleskop,

aby nám přiblížili dvě zdánlivě

neslučitelné věci: původ všech věcí

a minulost všeho, čím jsme dnes.“

Nebeské roční doby a petroglyfy

vyryté v pouštních kamenech.

Přemýšlím, proč zrovna Chile.

Poetický hlas vypravěče říká, že

zdejší oblohu políbili Bohové? Pouštní

klima se zdá být ideální pro pátrání

po stopách minulosti a na jasné obloze

lze zahlédnout světlo tak vzdálené,

že hvězdy, jež je vyslaly do zřítelnic

teleskopu, mezitím dávno vyhasly.

V pohledu kameramana se roztančí

lžičky, vlaky sviští pouští Atacama

a oběti Pinochetova koncentračního

tábora se zlatě lesknou v hvězdném

prachu. Ženy prosívají pouštní písek

a pátrají po ostatcích svých blízkých.

Jako každá krása je i tato krása

srdcervoucí, snad až neúnosná,

navzdory impozantním záběrům,

které kameře nejvíc sluší. –

„Co vám zbylo z bratra?“ „Kousek nohy.

Ještě vězela v botě. Pár zubů. Dál jsem

našla kousek čela, nosu, skoro celou

levou polovinu lebky. I ten kousek

s dírou po kulce. Vyletěla tudy.“ –

Tak strašlivá je poetika vzpomínání.

Lidé znovu a znovu hovoří o represích

diktatury, o policistech, kteří jsou

vždy připraveni přitakat moci.

Tisíce lidí unesli, umučili a pohřbili

v masových hrobech v poušti.

Od slunce spálení pozůstalí neúnavně

sdělují své neúnosné pravdy

a ukazují vše, od čeho bychom

nejraději odvrátili zrak.

Napsal ve svých poznámkách ve festivalovém deníku na letošním MFDF Jihlava porotce světové soutěže Opus Bonum, kanadský režisér Mike Hoolboom, o filmu Patricie Guzmána Touha po světle, který byl na jihlavském festivalu uveden ve středoevropské premiéře a na začátku prosince byl oceněn Evropskou filmovou cenou za nejlepší dokumentární film.