Trump Bump efekt

Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že mediální experti mají tendenci šířit spíše pesimistické výhledy na to, jaký mediální svět nás čeká a co všechno v něm může být špatně. Když se před časem začal i u nás používat hojně termín Fake News (jako kdybychom neměli výstižné české slovo lži), vyrojily se varovné úvahy, že příjemci nemají šanci je identifikovat, že jsou zajímavější a atraktivnější než pravdivé informace a že média, která lži šíří (a označují je jako alternativní fakta), budou na vzestupu.

Odsuňme stranou skutečnost, že důvěra ve zdravý rozum podstatné části populace byla u těchto úvah neoprávněně velmi slabá, a soustřeďme se na to, do jaké míry se i u nás příjemci mediálních obsahů začali více orientovat na šiřitele lží. Ano, do značné míry je pravda, že lež může být zábavnější než pravda, což ale neznamená, že by většina lidí byla ochotná rezignovat na zprávy, které nejsou vymyšlené.

Nevypadá to, že by došlo k nějakému podstatnému přesunu, například uživatelských preferencí na internetu, či úbytku diváků televizního zpravodajství. Ani snaha části politické scény zásobovat potenciální voliče poplašnými a vymyšlenými informacemi se nezdá být dlouhodobě příliš úspěšná. Naopak přibylo zdrojů, které se na odhalování záměrně šířených lží soustředí. Velká část tuzemských takzvaných Fake News je navíc naštěstí tak primitivně zpracovaná a špatně vymyšlená, že mají úspěch většinou jen u těch lidí, kteří jim prostě chtějí věřit, neboť jim jen potvrzují jejich představy o světě, řízeném nějakým všeobecným spiknutím. Takoví lidé tu ale byli vždycky, a pokud si někdo myslí, že nikoli nebo že jich bylo mnohem méně, ať si zkusí vzpomenout na politický bulvár Špígl, který byl plný pochybných informací a v dobách jeho největší slávy v první polovině devadesátých let se ho prodávalo i víc než 300 tisíc výtisků denně.

Tím samozřejmě nechci nebezpečí šíření lží ani podceňovat, ani předstírat, že jde jen o nějaké dění na okraji mediální krajiny, nicméně se mi příliš nechce upadat do beznaděje. A co hlavně – tvářit se, že s Fake News nelze nic dělat. Jednou z cest je zvýšit kvalitu zpravodajství a publicistiky, kterou média nabízejí. To ovšem v zemi, kde má část mediální scény problém sama se sebou, respektive s tím, kdo která média vlastní, není tak úplně jednoduché. Příkladem, že to jde, mohou být Spojené státy.

Tam se část, především seriózních, médií dostala do mnohem komplikovanější situace, když se na jedné straně potýkala s množstvím lživých informací, šířených především prostřednictvím sociálních sítí, a na straně druhé byla obviňována z téhož prohřešku samotným prezidentem a jeho okolím. Mimo jiné to znamenalo daleko pečlivější a přísnější kontrolu redakčních standardů, protože i sebemenší chyba a porušení zásad novinářské práce dávaly argumenty četným kritikům, včetně hlavy státu.

Po dvanácti měsících lze konstatovat, že přestože dostala mnohá americká média ty nejhorší nálepky, mohou si dnes spokojeně říci: Byl to dobrý rok. Zájem čtenářů či diváků výrazně vzrostl a s ním i příjmy z inzerce. A nejde jen o to, že by těžila z kritického pohledu na práci amerického prezidenta a jeho administrativy. Totiž ani takzvaně protrumpovská média (jako třeba Fox News nebo Wall Street Journal) si nemohou stěžovat na nezájem čtenářů, posluchačů či diváků. V USA se tomuto jevu začalo říkat Trump Bump efekt.

Některá média dokonce zaznamenala historické rekordy. Stanice MSNBC s průměrným počtem 1,6 milionu diváků v prime timu a 890 tisíc za celý den se může chlubit nárůstem o 47 procent a druhým místem mezi nejsledovanějšími kabelovými zpravodajskými stanicemi (za Fox News, kde se v poslední době výrazně zvýšil tlak na kvalitu zpravodajství). Lví podíl na tom má moderátorka Rachel Maddowová, která uvádí svůj pořad The Rachel Maddow Show v prime timu ve všední dny.

Dobrý příklad nabízí výsledky zpravodajské stanice CNN, kterou americký prezident trvale označuje jako „Fake News“. CNN zaznamenala v roce 2017 nejvyšší sledovanost na americkém trhu od doby, kdy se pro měření začaly používat peoplemetry. Celkově sledovalo CNN v loňském roce 76 milionů diváků, z toho 29 milionů v cílové skupině 25–54 let. Mezi zpravodajskými stanicemi sice skončila z hlediska průměrné sledovanosti třetí, s celodenním průměrem 783 tisíc a 1 milionem v prime timu, nicméně si připsala jiné prvenství – a to průměrným počtem diváků ve zmíněné (a z reklamního hlediska nejvíce ceněné) cílové skupině 25–54 let.

Tím stanice překonala konkurenci – Fox News o 9 procent a MSNBC o 29 procent. V celkovém žebříčku všech sítí se jí podařilo poprvé od roku 1995 proniknout mezi první desítku (skončila na sedmém místě).

V prime timu si CNN vybralo v průměru 379 tisíc diváků v cílové skupině 25–54 let. To je ve srovnání s prvním rokem funkčního období Baracka Obamy v roce 2009 o 44 procent více.

Obrovský zájem o své zpravodajství oznámily i velké americké deníky, včetně New York Times, který má v současnosti rekordních 1,6 milionu předplatitelů své digitální verze.

Možná bych měl zdůraznit, že více než sama uváděná čísla je pro americká média podstatné (a pro jiná včetně tuzemských návodné), že zvýšený zájem měl docela silný vliv na zvýšení kvality. Na druhé straně některé věci v mediálním světě nedokáže změnit ani americký prezident. A tak „Trump Bump“ na jedné straně vedl ke zvýšenému zájmu o denní listy v digitální podobě, ale na straně druhé nedokázal zvrátit trend odchodu čtenářů od jejich tištěných verzí, což je samozřejmě zcela jiné téma.

Autor pracuje v České televizi.