Laboratorní milostné vztahy v izolaci

Z nové reality show Láska je slepá (2020) se právem stala divácká senzace a široce diskutovaná mediální událost. Recenzentka časopisu Guardian ji dokonce prohlásila za „poslední hřebíček do rakve civilizace, a dost možná i lidstva, jak ho známe. V současné éře hromadné izolace, která ještě zintenzivňuje neosobní kontakt na dálku, zní tahle slova zdánlivě o to víc prorocky.

Základní premisa celé show se přitom točí kolem prastarého přísloví, že láska je slepá. O to, jestli je ono pořekadlo pravdivé, nebo ne, ale nakonec prakticky vůbec nejde. Zábavný pořad vydávající se za sociální experiment sleduje milostné vztahy, které vznikají ve výstředních laboratorních podmínkách. Mnoho aspektů zamilovanosti a partnerství se v nich ukazuje v neobvykle přímém a ostrém světle. Show se účastnili heterosexuální a bisexuální muži i ženy toužící nalézt protějšek pro svatbu. Po určitou dobu se účastní schůzek, kde mohou mluvit s účastníky opačného pohlaví, ale pouze v uzavřených buňkách, kde slyší jen hlas toho druhého. V ideálním případě pak mohou požádat vyhlédnutého partnera o ruku a teprve po zásnubách ho mohou poprvé spatřit. Show pak pokračuje společnými líbánkami vybraných párů a nakonec i svatbou, která také musí proběhnout ve vyměřeném termínu. 

Pořadatele prý překvapil počet párů, které se za těchto podmínek zasnoubily. Z třiceti účastníků nakonec vzešlo osm zasnoubených párů, což bylo víc, než mohli organizátoři ze svého rozpočtu pokrýt. Dva zasnoubené páry se tak nakonec rozhodli ze zbytku pořadu úplně vyloučit – a je příznačné, že obě vyloučené dvojice se ve velmi krátké době rozešly. Mimo prostředí a přesně vymezená pravidla zábavního programu totiž jejich vztah neměl dost dobře na čem stavět.

Láska je slepá je strhující podívaná částečně díky výrazným osobnostem účastníků, částečně kvůli tomu, jak zručně je natočený materiál zorganizovaný a sestříhaný. Výjimečná je ale především právě jako laboratoř ukazující podoby současných milostných vztahů. Svým způsobem je to kombinace vztahových reality show jako The Bachelor a formátů simulujících sociální sítě jako The Circle. Zdánlivě v ní přitom o sociální sítě vůbec nejde, nicméně základní premisa – lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří naslouchají hlasům druhých lidí z jiných osamělých místností – je situace velmi podobná komunikaci přes síť.

Role, které všichni hrajeme

Ve skutečnosti jde ale ještě hlouběji. Je to situace, která je ideální pro to, „slepě se zamilovat“. Dává totiž účastníkům velký prostor pro fantazii. Hlas protějšku je hlasem bez tváře, který vstupuje do vašeho soukromého prostoru a rozebírá s vámi vaše pocity a zájmy. Rozhovory probíhají mimo jakýkoli společenský kontext, mimo konkrétní situace, které by vyžadovaly určité jednání a konečně i mimo samotnou fyzickou blízkost, jež je také zásadní pro naše posuzování druhých. Psychoanalytické pojmy přenosu a projekce, které hrají zásadní roli ve všech milostných vztazích, se při randění „naslepo“ v uzavřených buňkách spouštějí ještě mnohem silněji.

Zásadní je proto až druhá polovina celého seriálu, kde účastníci opouštějí své buňky a jejich vztahy postupně nabývají čím dál konkrétnější podoby. Už při společném pobytu v luxusním rezortu, kde jsou páry pořád mimo své běžné prostředí a společenské kontakty, dochází k prvním třenicím a rozchodům. Čím víc se dvojice blíží ke svatebním oltářům, tím se konflikty a nejistota stupňují. Svým způsobem se dá říci, že celý model vztahu coby kontrolovaného experimentu, který nám Láska je slepá předkládá, je ve skutečnosti nebezpečná past, která naláká osamělé lidi na příslib ideálního partnera a pak je vystaví zklamání z toho, že skutečnost ideálu neodpovídá. Vztahy, které seriál ukazuje, jsou uměle uspěchané a formované konkrétními deadliny. Svatby se odehrávají přesně 38 dní od prvních schůzek v buňkách a oněch pár týdnů má přesně předepsaný průběh. Už samotná přítomnost kamer je faktor, který hraje roli v tom, jak se jednotliví protagonisté chovají a jak sami sebe přesvědčují, že by se měli cítit.

Stejně jako většina ostatních reality show i Láska je slepá přitom není žádný eticky zavrženíhodný projekt. Naopak je neobyčejně ambivalentní. Na jednu stranu je založená na zkratkovitém stereotypním uvažování ohledně fenoménů lásky, partnerství a manželství, na druhou nenuceně ukazuje, jak lidé sami ochotně do těchto stereotypů vplouvají a podřizují se jim. Její koncept je zároveň konzervativní i aktuální – spojuje tradiční instituci manželství s výraznými prvky virtuální komunikace. Lze ji sledovat jako cynický výsměch „obětem“ experimentu i jako empatickou show o hledání lásky. Můžeme v ní vidět analogii s moderními seznamovacími aplikacemi i s prastarou praxí domluvených sňatků. Přes to všechno Láska je slepá není zprávou o konci civilizace, jak ji známe. Je to zkrátka reality show – chytá se narativů a rolí, které beztak všichni neustále hrajeme, a dovádí je do jejich dramatických důsledků.