Útok na žánr true crime story

Série American Vandal se perfektně hodí do současného boomu true crime cyklů, takže až tolik nevadí, že jeho poslední sezóna je z roku 2018. Tvůrci této komediální „mockusérie“ vystihli manýry žánru stejně přesně, jako to v osmdesátkách udělal asi nejslavnější mockument (tedy falešný dokument, který je ve skutečnosti inscenovaný a paroduje původní formát) vůbec This is Spinal Tap (1984) s oslavnými portréty rockových skupin. American Vandal přitom není jen parodie na tento formát. Daří se jí vytvořit zdánlivě dost nepravděpodobný hybrid true crime a přisprostlé teenage komedie a k tomu se ještě netriviálně otírá o závažná témata, jako je třídní nespravedlnost, šikana nebo nálepkování lidí podle prvního dojmu.

Nejde jen o penisy

Na střední škole Hanover se stal zločin – nějaký vandal na školním parkovišti nasprejoval 27 obrázků penisů na 27 aut, patřících převážně zaměstnancům školy. Z činu byl prakticky okamžitě obviněn notorický milovník kanadských žertíků Dylan Maxwell, který byl následně podmínečně vyloučen ze školy. Co když ale skutečnost není tak jednoduchá? Co když oním vandalem byl někdo jiný? To se snaží zjistit dvojice dokumentaristů Peter a Sam, kteří o činu natáčejí true crime sérii v rámci školního videokroužku.

Takhle vypadá zápletka první sezóny American Vandal, podaná senzacechtivým jazykem, který Peter a Sam v seriálu používají a přebírají ho právě ze seriózních true crime sérií. Následujících osm půlhodinových dílů první sezóny je věnováno detailnímu vyšetřování zmíněné kauzy. Téměř celá jedna epizoda se například zabývá otázkou, zda jednoho z klíčových svědků uspokojovala, nebo neuspokojovala rukou jedna jeho spolužačka na letním táboře. V dalším díle se rozebírá podobnost penisů, které dříve nakreslil sám Dylan na školní tabule, s penisy nasprejovanými na autech. Autoři si pomáhají animovanými rekonstrukcemi, sofistikovanou infografikou, rozhovory, archivními materiály, ilustračními záběry, dramatickou hudbou a podobně.

Kontrast převážnělého, senzacechtivého a vůči faktům fetišistického přístupu true crime sérií s totálně banálním středoškolským incidentem, který je navíc řešen rozpitváváním ještě banálnějších souvislostí, funguje skvěle. Už samotná stopáž, která je této „kauze“ zasvěcena, působí absurdně. American Vandal ale zdaleka není jen konceptuální žertík na adresu dokusérií o bizarních zločinech. Zároveň totiž výmluvně mapuje prostředí střední školy. „Vyšetřování“, založené z větší části na drbech, divokých teoriích a pověsti jednotlivých studentů, dokonale zrcadlí každodenní život na střední škole, který se točí přesně kolem takových nicotných kauz, křivd a šeptandy. Představitelé jednotlivých studentů jsou navíc typově skvěle vybraní a tvůrci dokážou nápaditě kombinovat jazyk true crime s nechutným, pubertálním humorem – ostatně stačí si projít názvy jednotlivých epizod seriálu.

Fekální vyvrhel?

V posledních epizodách první sezóny se navíc do série vkrádají vážnější tóny (což také odpovídá stylu teenagerských komedií). Závěrečný díl nás dokonce nutí přehodnotit postavu Dylana, která celou dobu vypadá jako perfektní karikatura „třídního idiota“, a poodhalit hlubší a závažnější problémy, které celou dobu probublávají pod vrstvou nesmyslů, jimiž se dvojice studentů dokumentaristů většinu seriálu explicitně zabývá.

Po první sezóně, která vznikla v roce 2016, o dva roky později, následovala druhá, zatím nejaktuálnější řada. Ta na jednu stranu navázala tam, kde první končí, ale zároveň se vydala trochu jiným směrem. Peter a Sam, kteří po úspěchu první řady získali status dokumentaristických celebrit, jsou v ní pozváni na prestižní střední školu, kde řádí žertéř zvaný „fekální vyvrhel“ (turd burglar). Jeho útok, při němž dá při školním obědě studentům do jídla projímadlo, je mnohem nebezpečnější než sprejování penisů na auta z první sezóny a také mnohem víc zavání šikanou. Témata sociálního statusu jednotlivých studentů, arogance moci ze strany učitelů a manipulativních her, které jedni studenti s druhými sehrávají, se tu otevřeně a natvrdo řeší už od první epizody. Druhá sezóna tím ztrácí odlehčenou hravost a rozkoš z absurdního babrání se v banalitách, kvůli nimž byla první řada tak působivá. Ale pokud přistoupíme na to, že druhá sezóna hraje podle jiných pravidel, zjistíme, že podle nich hraje důstojně. Pubertální humor se tu oproti první řadě stává trochu samoúčelnějším a nadbytečnějším a tvůrci mají tendenci dělat z některých postav až příliš velké figurky, ale celkovou dynamiku sociálních vztahů na prestižní střední škole se jim podařilo vystihnout opět velmi dobře. I když je American Vandal fikce, která si navíc zakládá na tom, že v ní vlastně o nic nejde, ve výsledku tak dokáže být mnohem podnětnější a komplexnější než leckterá důležitě se tvářící true crime série.