Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

V některých svých starších filmech od Českého snu po Matrix AB se Vít Klusák snažil z různých stran zkoumat chimérické prostředí mediálních kampaní a osobností. Svět podle Daliborka jako by se naproti tomu sám stal mediální kauzou, představující podobně neurčitý a konfúzní středobod protichůdných očekávání a interpretací, jako byly americké radarové základny v Českém míru.

Otázka, do jaké míry je film autentický či inscenovaný, se nakonec stala určujícím „gimmickem“ filmu, jeho přidanou hodnotou, která k němu přitahuje pozornost médií a dostává se i do seriózních recenzí. Problematický přitom určitě není samotný formát „hraného dokumentu“. Ten má dlouhou tradici čítající klasické filmy jako Na Bowery Lionela Rogosina nebo Pytel blech Věry Chytilové. Problematický ale může být smysl tohoto přístupu – co jeho pomocí film ukazuje a co tvůrci tvrdí, že ukazuje.

Pokračování článku najdete na stránkách Cinepuru.