Spor o umění aneb Když média baví

Možná se to dnes už zdá být poněkud nepatřičné, ale pravda je, že svého času se člověk při sledování médií dokázal i zasmát, a nebyla to reakce na nechtěný humor redaktorů a editorů. Bývaly doby, kdy se i na titulních stránkách deníků objevovaly karikatury, sloupky či fejetony, kdy v televizním či rozhlasovém zpravodajství byl vyhrazen prostor pro různé nevážné příspěvky. Faktem je, že sledování zpravodajství nenabízí v současnosti příliš důvodů k pobavení a že jsme si (na rozdíl třeba od Británie, Itálie nebo Německa) zvykli, že humor je ve spojení se zprávami čímsi nepatřičným. A tak se nejlepší vtipné glosy šíří Twitterem anebo na Facebooku a humor výjimečně nalezneme v on-line médiích. 

I proto jsem byl dost potěšen, když jsem si po zakoupení regionálního týdeníku Raport, který vychází v Rakovníku, mohl přečíst jeho úvodní materiál z pera Pavla Skleničky, jenž sice spadá do žánru zpravodajského článku, ale nemusel by se za něj stydět ani Jaroslav Hašek. A to prosím autor pouze popsal jednání zastupitelstva města, jemuž byl přítomen. Pravda ovšem také je, že popisuje událost tragikomickou, která v sobě skrývá i řadu znepokojivých otázek. Leč o těch třeba někdy příště.

O co jde? Městská rada v Rakovníku rozhodla, že mezi budovami zdejšího gymnázia a 1. základní školy umístí umělecké dílo. To je samo o sobě jistě chvályhodné, ovšem potíž je v tom, o jaké dílo jde. On ostatně v Rakovníku už jeden spor o sochu nedávno vznikl – sousoší koní sochaře Michala Gabriela se stalo předmětem kritiky, neboť není pojato natolik realisticky, aby v něm každý ušlechtilá zvířata poznal. Rovněž socha u finančního úřadu je rázu poněkud abstraktního a dostala od místních hanlivé pojmenování Mimozemšťan. 

Rakovník je prostě pro sochaře těžká disciplína a nová socha to jenom potvrzuje. Socha má totiž zobrazovat Sisyfa. Jistě je to nošení sov do Atén, ale přece jen připomenu, kdo to vlastně byl. Pro historii rakovnického boje o sochu to totiž má svůj význam. Sisyfos byl v řecké mytologii zakladatelem a prvním králem Korintu. Kromě toho se mu podařilo dostat se lstí z podsvětí, kam byl uvržen, neboť prozradil tajemství bohů. Přesnější je, že prozradil říčnímu bohovi, kam Zeus unesl jeho dceru. Za pokus o útěk byl krutě potrestán. Tlačí obrovský kámen do kopce, aby ho na druhé straně skutálel dolů. Jenže to se Sisyfovi nedaří, kámen mu vždy těsně pod vrcholem vyklouzne a valí se zpátky dolů. Sisyfos musí začínat stále znovu. Trpí marností svého počínání a bezvýchodností situace.

A jeho socha i s kamenem za 450 tisíc korun má být v Rakovníku umístěna mezi budovami dvou škol. Petr Svoboda, který téma na městském zastupitelstvu otevřel, podle týdeníku řekl: „U školy bude totiž umístěn za 450 tisíc Sisyfos, což je podle slovníku symbol zbytečné a marné práce. To je náš vzkaz školákům, že učení je marné a zbytečné? Protože o tom rozhodla jen rada, doporučuji usnesení revokovat. A navrhuji, aby o věci hlasovalo zastupitelstvo.“

S jeho názorem nesouhlasili jiní zastupitelé. Jedni tvrdili, že nemají dost informací. Například Jaroslav Vaic: „Je to stejné jako s instalací koní. Opět nemáme informace. Rada rozhodovala, ale ani členové zastupitelstva o záměru předem nevěděli, natož občané. Vzniká věc trvalého významu, proto by bylo dobré, aby občané věděli, co se chystá, a mohli říci voleným zástupcům, zda se jim to líbí, či ne.“ Zlatá slova, chce se mi dodat, jen poněkud opožděná. Jiný zastupitel, Pavel Jenšovský, varoval podle Raportu před svévolí přímé demokracie: „Kdo chce umístit do Rakovníka sochu, musí mít na to koule. A teď bude mít jednu navíc.“ Podle něj zastupitelé svými výroky prosazují přímou demokracii na úkor demokracie zastupitelské. „V tomto případě dejme na to, co nám říká kulturní komise a lidé, kteří jsou v tom vzdělaní,“ radí Jenšovský.

Ano, je dobré si poslechnout, co vlastně říká kulturní komise, konkrétně její předseda Milan Zimmermann: „Když se udělali koně, byly připomínky, proč ne rak. Já jsem k tomu tenkrát řekl, že v Řitce ani v Pičíně také nemají žádné sochy, které by oslavovaly název obce. Soch v Rakovníku zase tolik není. Ač jsem podporoval spíše návrh Zdeňka Maniny, jsem pro to, aby tu umělecké dílo vzniklo. Sisyfos představuje učitelskou práci i toho žáčka, jak se na něj valí učení. Když se zrušilo kino, udělal jsem cedulku: Zrušeno za starosty Mánka. Jestli zrušíte instalaci sochy, nechám udělat cedulku: Zrušeno kvůli panu Svobodovi.“ 

Jen pro klid čtenářovy duše – Rakovník dnes kino zase má. Cedulka zřejmě splnila svůj účel. Pozoruhodnější je ovšem vysvětlení symboliky chystané sochy – vzdělávací proces jako marná snaha? No, nevím. Možná by stálo za to, kdyby si pánové přečetli ve slovníku heslo Sisyfos celé. Stojí v něm totiž také to, že se o Sisyfovi říkalo, že je nejchytřejší z lidí, nebo také, že je ze všech nejprohnanější. Na tom se přece už dá docela dobře stavět.

Co by to bylo za diskuzi zastupitelstva, kdyby se do ní nezapojil i starosta města Luděk Štíbr. Na téma sochy Sisyfa řekl: „Pro mě je to spíš hovnivál. Vnímám to naopak výchovně. Student, který tlačí tu svoji kuličku, aby mu nespadla na hlavu.“

Vidíte, a pak že se člověk při čtení zpráv nepobaví. A co víc – tato drobná polemička z běžného života v jednom menším českém městě bude mít jistě pokračování. Tímto nezištně dávám tip některému tvůrci, aby z rakovnického Sisyfa učinil téma svého dalšího filmu. Ale musí si pospíšit. Koule o průměru dva metry a subtilní postava antického hrdiny budou instalovány už na konci srpna. Žáci a studenti tak budou mít při vstupu do nového školního roku jistě o čem přemýšlet.