Zvítězím

Vášeň pro sport, smysl pro jeho specifický rytmus a zájem o pestrou barevnost a vizuální stránku sportu – to vše včetně pasivního přístupu, když dojde na samotné sportování, mě pojí s československým sochařem Zdeňkem Němečkem. Právě jeho příběh sleduje zamýšlený film s pracovním názvem Zvítězím. Peloton cyklistů, plavkyně, hokejisté. Zdeněk Němeček byl  fascinován sportovní dynamikou a zanechal po sobě rozsáhlé dílo. Sochy jsou fázemi pohybu  zamrzlými v čase, momenty zachycujícími lidskou vůli, vytrvalost i touhu zvítězit.

K Němečkovi mě dovedla má fascinace sportem a především československým hokejem. Přitahuje mě kultivovaná vizualita i vznešenost toho, jak sport vnímáme skrze archivní materiály. Jsem nadšená z grafiky starých olympiád, knih či magazínů o sportu, baví mě míra kultury, která je ve sportu obsažena. Když jsem pracovala v roce 2017 na své diplomové práci, filmu Štvanice, zavedl mě můj zájem i k práci Zdeňka Němečka. Přes hokejistu před sportovní halou v Holešovicích  jsem se dostala i k dalším kusům z jeho obsáhlého díla a začalo mě zajímat, kdo za ním stojí. Když jsem se poté na internetu o umělci dočetla jen kusé informace a především to, že to byl sochař, který spáchal sebevraždu, začala jsem se o příběh zajímat více. Ne kvůli možnému pátrání po senzaci, k níž nabádala jeho předčasná smrt, ale zaujalo mě, jak moc tyto informace oklešťují jeho příběh a staví dílo do určitého světla. Kdo byl doopravdy Zdeněk Němeček? Proč tvořil zrovna sportovní sochy? Z jakého popudu? A jak vlastně v komunistickém Československu jako umělec fungoval?

Střípky osobnosti

Nápad obsáhnout filmem příběh Zdeňka Němečka tak zrál několik let. Jsem ráda, že se během té doby podařilo sestavit silný tým, o který se mohu opřít a jehož toto téma nadchlo stejně tak jako mě. Vážím si toho, že cestu k této fázi podpořila UMPRUM, kde se zabývám uměleckým výzkumem na téma animovaného dokumentu a jeho spojení s orální historií v rámci svého doktorského studia. Pro mou tvůrčí práci jsou autentické výpovědi stěžejní. Není tomu jinak ani ve snímku Zvítězím, kdy přináší osobní svědectví Němečkových nejbližších do filmu potřebné emoce. Díky rodině sochaře mohu skládat portrét jeho osobnosti a skrze jednotlivé střípky jej můžeme lépe  pochopit a porozumět mu. Kornelie Němečková, manželka sochaře mě překvapila svou naprostou otevřeností a bezprostředností. Syn Jan osciluje mezi osobní rovinou a odstupem od díla svého otce. Právě díky těmto svědectvím se snažím se sochaři přiblížit a odhalit komplikovanou osobnost  sochaře, ale i přesvědčeného komunisty. Němeček byl tvůrce se světovým dosahem, věřil době, ve které žil, i jejímu politickému režimu. Třetím hlasem, který s odstupem ohledává především Němečkovu tvorbu, patří publicistovi a vizuálnímu umělci Pavlovi Karousovi, který je sám velkým  příznivcem Němečkova díla. Rozhovory, které byly za účelem filmu pořízeny, mají celkem přes sedm hodin. Linek, jež můžeme filmem sledovat, je tedy mnoho. Za účelem filmu bylo nutné témata redukovat a zúžit. Rané mládí sochaře, jeho vztah se ženou, nuzné začátky života v Praze i prolézačka Sputnik lišící se od ostatního díla se do filmu nevejdou. To hlavní, co ve filmu zůstává, je dílo zaměřené na sport. To je důvod, díky němuž se dostáváme k sochaři blíže jako k člověku. Právě informace o jeho povaze, stranické příslušnosti i smrti dodávají snímku hloubku, plastičnost, přesvědčivost a lidskost. Film nepátrá po senzaci, a i když smrt sochaře je neopomenutelným faktem, snažím se sledovat především linku toho, jak žil a tvořil, než toho jak zemřel. Rovněž to, že byl umělec příslušníkem KSČ, je téma, které filmem prostupuje s rozvahou. Zásadní je pro mě etika a se vším respektem přistupuji vůči narátorům i sochaři  Zdeňkovi Němečkovi.

Důraz ve filmu stále kladu na Němečka jako sochaře, který žil sportem a vášeň k němu přetvářel  ve své dílo. Film skrze autentické výpovědi tří osobností, které diváka filmem provázejí, nabádá ve svém závěru diváka k zamyšlení, zda veškeré umění, jež vzniklo v jiném politickém režimu, musí být zatracováno a ničeno. Věřím, že snímek Zvítězím bude vést diváky k hledání odpovědí na tyto otázky: Jak bychom si sochaře měli pamatovat? Není definice vášnivého sochaře s citem pro sport a se schopností zachytit pohyb lepší, než sochař komunista, který spáchal sebevraždu? Nemůže být Němeček vnímán pouze skrze jeho vášeň pro sport, bez dalších politických přívlastků? Kolik uměleckých děl míjíme denně bez povšimnutí či je bez rozmyslu nálepkujeme jako komunistické, a tedy staré a ošklivé? A pokud si takových děl všímáme, jaké jsou za nimi příběhy?

Dílo a experiment

Výtvarné řešení stojí na Němečkově díle a na experimentu s ním skrze různé výtvarné přístupy. Díky technologiím jako je 3D sken a 3D tisk v kombinaci s klasickými postupy loutkové animace a 3D animace definujeme výtvarnou formu snímku. Technologii a výrobu vede Ondřej Slavík, který má za sebou již řadu projektů, kde s kombinací klasických a moderních technologií velmi úspěšně pracoval. Spolupráce s Němečkovou rodinou nám přinesla možnost zdigitalizovat velkou část sochařova archivu. Jedná se jak o finální sochy, tak o skici k nim. Tyto sochy tak můžeme použít ve filmu jako miniatury, můžeme je i oživit skrze přípravu fází pohybu ve 3D, jejich následném tisku, patinaci a animaci. Podpora UMPRUM ve vývoji projektu umožnila zdigitalizovat většinu díla a testovat práci se sochami i různými materiály během dvou měsíců na jaře 2021. Další podstatnou  složkou filmu je práce s materiály jako je hlína či sádra. Ty jsou ve filmu prostředkem k abstraktnější rovině, která ale nabízí v určitých momentech i návrat ke zcela konkrétním motivům. Estetika sportu před rokem 1990 bude na diváka dýchat skrze animaci starých sportovních magazínů STADION i barevné sportovní archivní videozáběry.

Film byl poprvé prezentován na Animačním espressu 2020, ale důležitým zlomem byla  prezentace na CEE Animation Forum 2021, kde byl film dvakrát oceněn. Zásadnější než ceny bylo ale spojení s producentkou Kamilou Dohnalovou. S Kamilou se podařilo do projektu přizvat jako dramaturgy  Martina Horynu a Dianu Cam Van Nguyen i Lukáše Janičíka jako střihače. S nimi poskočil projekt ve vývoji velkým skokem kupředu. Pro výrobu je klíčové i spojení s nově založeným studiem Divize, které se skládá z osobností pohybujících se na české scéně animovaného filmu již nějakou dobu.

Animovaný dokument je silným žánrem, který má na české filmové scéně své pevné místo. Žánru se intenzivně věnuji jak prakticky, tak teoreticky. Ohledávám jeho možnosti a hranici obrazové ilustrativnosti s volnou interpretací. Dokumentární část mého filmu je stále prostorem pro experiment a změny. Animace je zase dílem vyžadujícím jasnou přípravu, vytyčený cíl a není v ní příliš prostoru pro náhodu. Ráda bych ve filmu i ve fázi výroby udržela obě tyto roviny. Věřím, že Zvítězím není snímkem pouze o jednom sochaři. Je i příběhem o vášni umělce a o umění kolem nás, jež skrývá příběhy. Je výtvarným a animačním experimentem, který posouvá  možnosti současné české animace zase o krok kupředu.